Uprostřed noci mě vzbudí výstřel z děla. Opatrně vyhlížím ven a zaposlouchám se do okolních zvuků. Les ve svitu měsíce ale vypadá stejně, jako předtím. Kromě sovy, pátrající po nějaké úlovku nezaznamenávám žádný pohyb, a slyším pouze zvuky lesa, žádné lidské hlasy, kroky, ani zvuky souboje. Usoudím tedy, že mrtvý splátce i ti, kdo jej zabili, jsou...

Všechny moje myšlenky se slévají v jedinou: Běžet. Běžet tak rychle, jak jen dokážu, popadnout můj vyhlídnutý batůžek a zmizet. Přesně tak také konám. Ihned po rozeznění gongu seskakuji z podstavce a rozbíhám se přímou čarou rovnou k batohu. Získat jej je snadné, přesně jak jsem předpokládala, profíci i ostatní splátci jdou po zbraních, jiné vidím...

Stojím na plošině zdviže do arény, pomalu stoupající vzhůru. V tubusu je tma, proto mě poté, co plošina vyjede na povrch, oslepuje denní světlo, které mě nutí na pár vteřin zavřít oči. Arénou se rozléhají typická slova "Dámy a pánové, nechť Hry započnou!"

Ráno se mě ujímá přípravný tým, skoro mě nenechají ani nasnídat. Berou mě do jedné místnosti u nás na patře, kde jsem předtím nikdy nebyla, vlastně jsem si ani dřív nevšimla že tam tahle místnost je. Vypadá to tam podobně jako v Kosmetickém centru. Znovu mě myjí, jako bych snad předtím deset dnů v kuse těžila uhlí v dolech Dvanáctého...

Po večeři se shromáždíme v salonku, kde se v televizi bude promítat naše individuální hodnocení. Jsme tu nejen my, Stephanie, Seeder a Chaff, ale také naši vizážisté.

V den soukromého vystoupení před tvůrci her se probouzím hodně pozdě. Zbývá mi jen čtvrthodinka na to, abych se rychle převlékla, hodila do sebe tři koláčky a sklenici jahodové šťávy a sjela výtahem do tělocvičny. Thresh už odešel dřív. Nevím, co by se stalo, kdyby se mi podařilo přijít na trénink pozdě, ale ani to nehodlám zjišťovat. Už tak je...

Sluneční paprsky deroucí se přes okno do pokoje mě probouzejí. Dnes nemusím přemýšlet kde jsem, dnes to vím. Také si vzpomínám, jak nám Stephanie říkala, co všechno musíme stihnout, než začne trénink, proto už pro jistotu vstávám. Všímám si hodin na stěně, ukazují teprve půl osmé, to je tady ještě brzo, ale já nechci, aby na mě ostatní museli...

Stephanie a ostatní se dohodnou, že bychom už měli jít do našeho bytu. Jsem vlastně ráda, že můžu jít jinam. Tady nevím, co mám dělat. Nemůžu obdivovat kostýmy ostatních, protože mě to nutí přemýšlet i nad tím, že za týden se budou všichni navzájem zabíjet.... Nemůžu vzpomínat na domov, aniž by mi na mysl přicházelo, že ostatní mají taky...

Asi po pěti minutách se dveře otevírají a přichází moje vizážistka. Vypadá podobně jako všichni ostatní Kapitolané, ten jejich zvláštní styl. Má zrzavé vlasy, na koncích přebarvené dofialova, dlouhé skoro po zem a spletené do copu. Do něj jsou po celé délce zapetené umělé květiny. Květinu má také vytetovanou na tváři i na ruce. V uších se jí...

Probouzím se, do místnosti pronikají oknem sluneční paprsky. Rozhlédnu se kolem sebe a leknu se. Vůbec nechápu, kde jsem. Je to tu hodně jiné než u nás doma, sice krásné, ale stejně mám pocit, že tu vůbec nechci být. Neležím v mé posteli, a kolem nejsou mí sourozenci. Navíc v tuhle dobu bychom myslím měli už být ve škole.......