11) Moment, který může rozhodnout o všem

Ráno se mě ujímá přípravný tým, skoro mě nenechají ani nasnídat. Berou mě do jedné místnosti u nás na patře, kde jsem předtím nikdy nebyla, vlastně jsem si ani dřív nevšimla že tam tahle místnost je. Vypadá to tam podobně jako v Kosmetickém centru. Znovu mě myjí, jako bych snad předtím deset dnů v kuse těžila uhlí v dolech Dvanáctého kraje. Amelia mi rozčesává vlasy, které následně na obou stranách přichytává sponkami s droboučkými světle modrými kytičkami. Jeromius mi lakuje nehty bezbarvým lakem se třpytkami. Olivia mi dává na obličej trochu líčidel. Tím jsou se mnou hotoví. Podle toho, jak se tváří, jsou s prací, kterou na mě odvedli, velmi spokojeni.

Poté co můj přípravný tým odchází, objeví se Melissa s mými šaty. Jsou zabalené, říká že chce, aby pro mě byly překvapením. Zavírám tedy oči, když se chystá je vybalit a obléci mi je, i když jsem zvědavá jaké šaty pro mne připravila. Když je mám na sobě, vede mě Melissa k zrcadlu, teprve když stojím před ním, říká mi, že můžu otevřít oči. Udělám to a zůstanu zírat s otevřenou pusou. Moje šaty jsou nádherné. Jsou světle modré, jemné a lehké a vzadu mají dokonce křídla, které jen podtrhují iluzi víly.
"Tak co na ně říkáš?" usměje se na mě Melissa. "Jsou úžasné, moc moc moc děkuji," vykoktám, když mě po chvilce konečně napadnou alespoň nějaká slova, kterými by se ta nádhera dala popsat, i když mi to pořád nepřipadá dost výstižné. " A jak jsi připravená na rozhovor? Určitě víš, že je velmi důležitý, může ti pomoct získat sponzory..." připomíná mi. "No, nevím jestli na něco takového můžu být vůbec někdy připravená," zasměji se nervózně. Vlastně až teď jsem si plně uvědomila, že mě dnes uvidí nejen kapitolští sponzoři a lidé z celé země, které neznám, ale taky moje rodina. A dochází mi, že už kvůli nim to musím zvládnout. Musím vypadat klidně, odpovídat smysluplně a tak, abych některého ze sponzorů mohla zaujmout - a dát tak naději nejen sobě, ale i rodičům a sourozencům, kteří se budou doma dívat na televizi. Televize je vlastně jediná kapitolská vymoženost, kterou doma máme - a to proto, že televizi dostala každá rodina z Panemu právě kvůli Hrám a jinému oficiálnímu kapitolskému vysílání, protože k velkým obrazovkám na veřejných prostranstvích by se všichni lidé neměli šanci vejít...

Připojuje se k nám Thresh se svým vizážistou Eugenem. Thresh má na sobě lesklé stříbrné sako, které vypadá jako by bylo z kovu a kalhoty stejné barvy. Z jeho pohledu je nicméně jasné, že se mu jeho oblečení moc nelíbí. Po nich přicupitá ještě Stephanie a společně jedeme výtahem dolů. Rozhovory budou probíhat na pódiu u výcvikového centra, my všichni splátci se usadíme do křesel seřazených do oblouku po obvodu pódia. Myslím, že je dobré, že tam celou dobu budeme a uvidíme výstupy všech ostatních, alespoň pak nebude nutné dívat se na nějaké shrnutí...

Caesar Flickermann, který dělá moderátora už dlouhé roky, vítá publikum a pak si postupně zve k sobě do středu pódia jednoho splátce po druhém, začíná se od prvního kraje, takže po mně půjdou už jen tři. Každý rozhovor trvá tři minuty, konec toho času signalizuje zvoneček. Snažím se sledovat ostatní rozhovory, myslím že je užitečné vědět, jak zapůsobili ostatní.

Glimmer se snaží působit sexy a sebevědomě. Vypadá, že vůbec nepochybuje o tom, že vyhraje. Myslím, že sebevědomí může být dost užitečné, ale přece jen jestli to, co říká, myslí celé vážně, měla by si uvědomit, že ve hře je třiadvacet dalších - mezi nimi i dost silní soupeři, jako jsou ostatní profíci, Thresh a Katniss a pak spousta dalších, kteří můžou překvapit. Další je na řadě Marvel, který působí podobně sebevědomě až arogantně. Vypráví, jak si odmala přál se Her účastnit, což jsou typické myšlenky profíka, které nedokážu pochopit. Clove popisuje, jak dobrá je ve vrhání noži, a vyzařuje z ní podobná arogance. Viděla jsem ji, vím, že jí to jde... Cato si také vybral roli, kterou nemusí předstírat - je nelítostný a nemilosrdný. Mia a Colin zdůrazňují chytrost. Luke působí mile a skromně, přestože získal při výcviku výborné hodnocení.

Střídají se další a další, v paměti mi nakonec uvíznou jen někteří. Finch je chytrá, lstivá a vyhýbavá. Ashley zdůrazňuje odvahu. Emily vystupuje jako velmi milá a přátelská dívka. Connor je velmi tichý. Pak jsem najednou na řadě já.

Vstávám a jdu do středu pódia. Všude je najednou ticho. Jako by celé publikum na chvíli přestalo i dýchat. Nevím, co se děje, ale pokračuji v chůzi. "Prosím přivítejte Rue Danzing z Jedenáctého kraje!" zvolá Caesar a prolomí tak ticho. Diváci se roztleskají. Pokouším se na ně usmát, ale nejsem si jistá, jestli to vypadá jako úsměv, protože začínám být nervózní. Právě teď se na mě dívá celá země - včetně mé rodiny, včetně potenciálních sponzorů. Právě teď nastal moment, který může rozhodnout o všem.

Caesar mě mile vítá. "Tak, Rue, tvé hodnocení při výcviku bylo na tvůj věk opravdu výborné. Jaké máš tedy schopnosti?" obrací se na mě s otázkou. Nechci zmiňovat příliš mnoho, ale vím, že něco bych říct měla. "Dokážu najít jídlo," odpovím nakonec, tím snad nic nepokazím. "A jak jsi na tom se zbraněmi?" ptá se Caesar dál. "Docela mi to jde s prakem", odpovídám po pravdě. To jsem beztoho trénovala ve Výcvikovém centru, takže o tom ostatní ví. "Jsem si jistý, že jsi ve skutečnosti mnohem lepší, než že by ti to jen docela šlo," usmívá se Caesar a obrací se na publikum: "Co na to říkáte?" Diváci nadšeně tleskají, Caesar umí upoutat jejich pozornost dokonale. "Pověz nám něco víc o sobě, Rue. Co tvoje rodina, čeká na tebe doma někdo, za kým by ses chtěla vrátit?" "Ano", odpovídám a snažím se ubránit se slzám, které se při myšlence na domov snaží najít si cestu ven. "Doma mám rodiče, samozřejmě, a pět mladších sourozenců. Opravdu bych si přála být zase s nimi", odpovídám po pravdě. "A co nám tedy můžeš prozradit o své strategii, co myslíš, že bude v aréně tvou největší předností?" ptá se Caesar. Ani nevím jak, příhodná slova se mi sama hrnou z úst. "Jsem těžko polapitelná, a když mě nedokážou chytit, nebudou mě moct zabít, takže mě neodepisujte předem." "To bych neudělal ani za milion let," ujišťuje mě s milým úsměvem.

Po mě je na řadě Thresh. Tváří se nevlídně a moc toho nenamluví. Většinou zůstává potichu, nebo si vystačí s pouhým "Ano" a "Ne". Ve srovnání s většinou nás ostatních je ve výhodě, nepotřebuje mluvit, aby na sponzory udělal dojem.

Následuje Katniss. Vypadá nervózně, ale přesto se jí daří na publikum zapůsobit už prvními slovy - zmiňuje, že na ni v Kapitolu udělalo největší dojem dušené jehněčí, a když se jí Caesar ptá na pocity z přehlídky, odpovídá že se bála, že uhoří zaživa. Následně diváky ještě víc ohromí, když předvádí, že i její dnešní šaty hoří. Na dotazy ohledně jedenáctky z výcviku odmítá odpovídat, nedivím se, že si chce některé schopnosti nechat pro sebe. Následně Caesar obrací řeč na její domov a sestru. Když Katniss říká, jak jí slíbila, že se pokusí vyhrát, naprosto ji chápu. Možná má dokonce více šancí na výhru než profíci - techniky přežití ovládá bravurně, o mnoho lépe než oni, s nějakou zbraní, soudě podle hodnocení z výcviku, nejspíše taky umí zacházet. A co se týče motivace, už kvůli sobě doufám, že touha znovu vidět své nejbližší je silnější motivací než touha po bohatství a slávě...

Jako poslední přichází na řadu Peeta. Vystupuje jako sympaťák, přízeň diváků se mu daří získat téměř okamžitě. Vzápětí zastiňuje cokoli, co kdo na rozhovorech řekl, prohlášením, že je už roky zamilovaný do Katniss. Tímto vyznáním je zaskočena i ona. Stejně jako když jsem po přehlídce zahlédla ten polibek, si netroufám hádat, jestli Peeta mluvil pravdu nebo jde pouze o strategii, ale znělo to upřímně.

Poté co Peetův rozhovor končí, hraje hymna a potom už se vracíme zpátky na naše patro, kde se setkáváme s mentory, vizážisty a Stephanií, a společně zasedáme k večeři, té poslední, kterou tady budeme mít. Snažím se si jídlo co nejvíc užít a také jaksepatří využít jednu z posledních šancí se pořádně najíst, proto se cpu, jak jen to jde. Ryba s těstovinami a několika druhy zeleniny je výborná, stejně tak kuře se sýrem a rýží, různé druhy pečiva s všelijakými sýry a dezerty, které jsem dosud nepoznala - palačinky se šlehačkou a ostružinami a jahodový pudink s čokoládou. Nedokážu uvěřit, kolik jsem toho schopná sníst.

Po večeři se promítá záznam rozhovorů, což mě docela překvapuje, myslela jsem, že to, že jsme tam byli a všechny přímo viděli, bude stačit. Pak vizážisté odcházejí, zatímco naši mentoři a Stephanie se s námi loučí, protože už se neuvidíme.

Stephanii přemáhá smutek, a když nás oba objímá a přeje nám hodně štěstí, po tváři jí stékají slzy. Je zvláštní vidět někoho původem z Kapitolu tak zdrceného nad naším osudem ve Hrách, kam nás právě Kapitol posílá... Vytahuje kapesníček a s omluvou mizí, zbývají Chaff a Seeder. Také nám přejí hodně štěstí a potichu každému zvlášť naposledy připomínají nejdůležitější součási našich strategií. Seeder mě pak také objímá. "Rue, ukaž jim co v tobě je," šeptá. "Drž se toho, co jsi řekla při rozhovorech a máš šanci přežít...". Těžko ale říct, jestli tomu sama věří, protože se nakonec rozpláče taky. Já se jí snažím poděkovat za všechno, co pro mě udělala, ale slova se mi brzy zadrhávají v hrdle při pomyšlení, že pokud věci nepůjdou dobře, zítra touhle dobou už můžu být mrtvá. Chaff se Threshe objímat nepokouší, za těch pár dnů ho zná natolik, aby si dovedl představit, jak by ho tím ohromně potěšil, proto si jen podají ruce. Pak už oba naši mentoři odcházejí.

Zavírám se ve svém pokoji. Ve sprše ze sebe smývám všechna líčidla, a z práce mého přípravného týmu tak zbývají pouze nalakované nehty, které si budu muset tak jako tak nechat, protože netuším, jak lak odstranit. Pak si lehám do postele a zkouším usnout, ale nemůžu, myšlenky na Hry mi to nedovolí. Dívám se na své obrázky a snažím se myslet na rodiče, bráchu a sestřičky namísto Her, sice už je pravděpodobně nikdy neuvidím, ale pořád jsou vzpomínky na ně šťastnější než představy toho, co mě čeká zítra, pozítří... Najednou si všímám balíčku bonbonů, které mi dala mamka, ležícího vedle obrázků. Vstávám a jeden po druhém jím. Chutnají mi, příchutí připomínají nejrůznější druhy ovoce. Jsem ráda, že jsem něco takového mohla ochutnat, i když je to asi zároveň poprvé a naposled...