10) Odstíny barev duhy

21.04.2018

Po večeři se shromáždíme v salonku, kde se v televizi bude promítat naše individuální hodnocení. Jsme tu nejen my, Stephanie, Seeder a Chaff, ale také naši vizážisté.


Vysílání, jedno z těch které musí sledovat každý v Panemu, ještě nezačalo, a tak všichni využijí příležitosti podrobit mě i Threshe výslechu ohledně toho, co jsme vlastně dělali na individuálním ohodnocení. To je sice, jak víme, tajné, tvůrci her to nesmí prozradit nikomu, my jsme ale jediní, kdo se může někomu svěřit s tím, co jsme tam prováděli.

Thresh krátce popisuje, že předvedl práci se zbraněmi, hlavně mečem, a zápas. Jako vždy toho moc nenamluví. Pak já vyprávím o mé lezecké dráze, praku a rostlinách. Vím že jsem se snažila a předvedla jsem si to nejlepší, co jsem byla schopná dokázat, ale ve světle toho, o čem se zmínil několika slovy Thresh, mi to připadá jako nic. Bojím se že jsem si nadobro zkazila šanci, že by mě někdo mohl sponzorovat a s tím i šanci vrátit se domů.

Seeder asi tuší, co se mi honí hlavou, a tak podotýká, že na hodnocení stejně záleží jen trochu. Prý není úplně bezvýznamné, ale ani bychom ho neměli přeceňovat. Říká, že splátci s nejvyšším hodnocením většinou přitáhnou pozornost sponzorů - ale také pozornost podobně silných soupeřů, kteří se jich budou chtít zbavit kvůli tomu, že pro ně představují hrozbu. Zato pokud má člověk průměrné nebo mimořádně špatné hodnocení, z pohledu sponzorů a ostatních splátců to nemusí znamenat, že jsou tak slabí. Předstírání slabosti totiž může být i taktika. Vlastně všechno se dá pochopit jako potenciální taktika.

Na Seeder dále navazuje Chaff, který nám pro odlehčení situace i kvůli informacím vypráví o Johanně Mason, splátkyni ze Sedmého kraje, která před několika lety vyhrála. K vítězství ji dovedla právě taková strategie - předstírání slabosti. Johanna prakticky celou dobu, od vylosování až po Hry brečela, vypadala že je slabá a zbabělá. Všichni ji přehlíželi, tak se dostala mezi posledních několik přeživších, a pak se ukázalo, že je ve skutečnosti dobrá bojovnice. Nakonec se jí podařilo zabít poslední soupeře a zvítězila. Její hry jsem viděla, ale nepamatuji si z nich moc. Ačkoli jsem se na hry musela každý rok dívat, stejně jako všichni, nikdy jsem se nedokázala dívat jak někdo umírá, a od té doby co zemřela Daisy mi to vadí ještě víc.

Pak už začíná vysílání. Kapitolský moderátor Caesar Flickermann vítá nadšeně všechny, kdo se dívají. Chvíli vysvětluje systém hodnocení - ti, kdo jsou dost staří na to aby viděli pár ročníků her a skutečně věděli, o co jde, tohle znají stejně skoro nazpaměť. Potom už jen čte jména splátců společně s jejich hodnocením, na obrazovce se za ním vždy ukáže fotka příslušného splátce a přes ni číslo.Snažím se dávat pozor a co nejvíc si zapamatovat, vědět něco o ostatních mi může pomoct.

Začíná se u prvního kraje. Marvel má známku 9, Glimmer dostala 8. To je poměrně nízké hodnocení, profíci mívají většinou 9 nebo 10. Asi bude přece jenom o něco méně dobrá než ostatní profíci - pochybuji že by si nechávala něco pro sebe, na tréninku se předváděla dost a i ten se započítává do hodnocení. Clove i Cato z druhého kraje mají oba desítky, dalo se to čekat. Colin i Mia skončili se skórem 5. Marlene má 8. Ta si možná pro sebe něco schovává, na tréninku se nepředváděla tolik a myslím že může být trochu tajnůstkářská. Malý Luke má překvapivě taky osmičku, u něj je to opravdu dobrý výkon vzhledem k tomu že je jeden z nejmladších a má drobnou postavu.

Další splátci mají většinou poměrně nízké hodnocení, v rozmezí 4-6. Vzhledem k tomu, že se nejedná o splátce kteří by odmala trénovali se zbraněmi jako profíci, se není čemu divit. Můžou sice z domova znát jiné užitečné věci, většinou související se zaměřením jejich kraje - ale přece jen myslím že dovednost práce se zbraněmi je tvůrci her oceňována nejvíc. Ty ostatní věci můžou ale také být značná výhoda, ať už se na to dívají jakkoli. Mezi splátci z Pátého až Desátého kraje vyniká Anita ze Sedmičky s hodnocením 7. Taffetovi z Osmičky se podařilo získat 6, navzdory jeho zranění, to je dobrý výkon. Naopak Connora jeho kulhání zřejmě dost znevýhodnilo - má známku 4.

Jsme na řadě my. Thresh získal hodnocení 10, i tvůrci her vidí že se vyrovná profíkům. Takové hodnocení jsem u něj čekala, na první pohled si na něm člověk všimne jak je silný, a na tréninku jsem viděla že s mečem mu to jde vážně dobře, i když před Sklizní samozřejmě neměl možnost trénovat. Všichni Threshovi gratulují, ale on se tváří nezúčastněně, tak se ostatně tváří většinu času. Pak jsem na řadě já. Přes moji tvář na fotce se rozsvítí číslice 7. V tak dobré hodnocení jsem ani nedoufala. Chvíli nejsem schopná uvěřit, že pouhé lezení po překážkách, střelbu prakem a poznávání rostlin takto ocenili. Ostatní mi také blahopřejí jako Threshovi, Seeder mě pohladí po hlavě. Chápu jejich reakci, vím že to hodnocení je dobré vzhledem k mému věku, postavě a tomu že nejsem trénovaná jako profíci.


Následuje poslední kraj, dvanáctý. Peeta má 8, to je hodně dobré vzhledem k tomu že není profík. Nejvíce ale překvapuje Katniss, kterou ohodnotili známkou 11. Má lepší skóre než profíci. Teď mi začíná být vážně líto, že individuální ohodnocení je soukromé - zajímalo by mně, co jim předvedla, muselo to být určitě něco velkolepého a velmi ojedinělého.

Po vysílání můžeme už jít spát, za což jsem ráda, jsem hodně unavená. A zítra bude ještě náročný den. Zítra je totiž předposlední den před Hrami - a ten poslední jsou vždy vysílány rozhovory s každým ze splátců. Stephanie nám říkala, že se zítra budeme na rozhovor celkem asi 8 hodin aktivně připravovat - ona nás bude učit, jak před lidmi vystupovat, a s mentory budeme probírat obsah rozhovoru. Slíbila nám ale, že příprava může být i kratší - podle toho jak si povedeme. Na to všechno se potřebuji dobře vyspat, proto je jen dobře že usínám hned jak si lehnu.

Ráno se probouzím tak akorát včas, abych se stihla umýt, obléct a nasnídat. V deset hodin, kdy bychom ještě včera šli na trénink, se mnou jde do mého pokoje Stephanie a Thresh mizí někam s Chaffem.

Stephanie mě přiměje si na sebe obléct dlouhé šaty a obout si boty na podpatcích. "Nevím, co pro tebe Melissa chystá na rozhovor, ale musíš být připravená a zvyklá na všechno," usmívá se na mě. "Máš ale výhodu, je ti teprve dvanáct a tak se pro tebe nehodí obzvlášť vysoké podpatky." No, alespoň něco, pomyslím si. I tak je totiž docela těžké se v botách s podpatky naučit chodit, navíc ještě tak abych si nešlapala na šaty. Když konečně obstojně zvládám v těch botách obejít celý pokoj, musím se dál učit, jak nějak slušně sedět, hlavně prý rovně, jak radí Stephanie. "Většinou se v této chvíli splátci ještě učí další věci - správná gesta, úsměv. Ale ty se dokážeš usmívat hezky - i když to děláš jen někdy, ale tomu se nikdo nemůže divit vzhledem k tvé situaci, drahoušku," oznamuje pak Stephanie. "Ty nejdůležitější věci máš tedy procvičené. A to ostatní by nemělo být pro tebe problém. Nejlépe budeš asi na lidi stejně působit, pokud budeš přirozená. Takže můžeme lekci prohlásit za ukončenou a jít si dát oběd, co říkáš?" podívá se na mě. Samozřejmě že s ní souhlasím, jídlo bych si celkem dala. Zamíříme tedy do jídelny.

Po obědě Stephanie odejde s Threshem a na mě čeká Seeder. Stephanie je mi vlastně teď celkem líto - jestli bude učit Threshe usmívat se, to nemá šanci mít nějaký výsledek, natož takový jaký by chtěla. I když možná to vzdá rovnou a ušetří si zbytečnou práci, napadá mě.

Vracím se se Seeder do svého pokoje. "Teď bychom se měly společně zaměřit na to, co budeš při rozhovoru říkat. Splátci se většinou snaží zdůraznit nějakou svou vlastnost - většinou něco, co je pro ně nejsnadnější zveličit. Snaží se být vtipní, sympatičtí, nebo něco jiného. Sponzorům se tak můžou zalíbit - ať už působí chytře, nemilosrdně nebo sexy." Začínám se rozhovoru děsit. "Vůbec nevím, jaká bych měla být já," svěřím se Seeder. "Jsem to já...prostě já. Nejsem nějak extra chytrá, vtipná, prostě nic..." Seeder se na mne podívá. "Ani si nemyslím, že bys zrovna ty potřebovala nějakou věc extra zdůrazňovat nebo se tvářit jako úplně jiný člověk. Mám za to že nejlepší dojem uděláš když budeš přesně taková jaká jsi. Jen bych ti doporučila se na ně hezky usmívat, tak budeš okouzlující" Já a okouzlující? O tom celkem pochybuju, ale nechci jí odporovat. "Myslím tedy, že nemusíme dlouze hloubat nad tím, co bys měla zveličovat a podobně, ale přesto myslím že by nebylo na škodu projít si pár otázek, které by se mohly objevit i na rozhovoru, abys věděla, co můžeš čekat a byla v rámci možností připravená." Souhlasím s ní, je dobrý nápad si takovou simulaci rozhovoru vyzkoušet předem.


Následující dvě hodiny tedy procházíme všechny možné otázky, co Seeder napadnou. Říká, že se mě Caesar určitě zeptá na něco o mé rodině. Taky na strategii ve hrách a co mi může ve hrách pomoct - o tom bych se neměla vyjadřovat moc jasně, a vůbec bych neměla zmiňovat lezení, o kterém nikdo ze soupeřů neví. Řeč by mohla přijít také na spoustu dalších témat. "Caesar rád dělá vtipy a tak, a některé jeho otázky se opravdu předvídat nedají. Ale je celkem fajn, vždycky se vám snaží nějak pomoct, takže se neboj, i kdyby se ti nějaká odpověď ne zrovna vydařila, dokáže ji změnit v naprosto nezapomenutelnou. Bude to v pohodě..." uklidňuje mě Seeder.

Další hodinu mi ještě udílí poslední rady ohledně her, zároveň i opakuje to co už mi říkala dřív. Je to vlastně poslední možnost, zítra na to kvůli rozhovoru čas nebude. Vím, že si musím všechno co nejdůkladněji zapamatovat. Nechodit k Rohu, hledat vodu, co nejvíc času být schovaná někde na stromě.... "Hlavně na sebe buď opatrná," připomíná mi nakonec a naše sezení ukončí. Pak už mám volno.

Nevím, co mám dělat, je teprve odpoledne. Do večeře zbývá ještě spousta času. Kdybych teď byla doma, nejspíš bych ještě pracovala v sadech. Pokud ne, hledali bychom s Cameronem někde jídlo. A v případě, že jídla bychom měli zrovna dost - což se moc nestává - mohli bychom všichni sourozenci hrát nějakou hru, povídat si....společně. Ale tady, kdy mám chvilku volného času kdy nemám přesně určeno co dělat, se vlastně nudím.

Nakonec, když se zadívám na obrázek mé rodiny na nočním stolku, mě napadne, že bych mohla zase kreslit. Vyjdu z pokoje a poprosím nejbližšího avoxe, jestli by mi mohl opatřit kousek papíru a tužku. Přikyvuje a odchází. Mezitím přejdu k nejbližšímu stolečku s jídlem - ty jsou tady opravdu všude, i jen tak náhodně rozmístěny po chodbách - a beru si koláč a hrušku. Oběd byl, do večeře zbývá několik hodin, ale to je mi momentálně jedno. Avox se po chvíli vrací a nese mi několik papírů, a balíček tužek, které jsou barevné. Jsou tu všechny barvy duhy v různých odstínech. Takové tužky jsem ještě neviděla, ale teď se nemůžu dočkat až je vyzkouším. Poděkuji a zmizím se všemi věcmi ve svém pokoji.


Přemýšlím, co mám nakreslit. Myšlenky se mi neustále točí kolem mé rodiny, ale tu už jsem jednou kreslila. Nakonec však dostávám nápad, při kterém navíc můžu dobře využít ty barevné tužky. Sedám si ke stolu a dávám se do práce. Když skončím, papír kvete. Nakreslila jsem kytici, šest druhů květin září všemi barvami. Je tu růžová, modrá, bílá i žlutá. Rose. Veronica. Lily. Daisy. Tansy. A Rue.

Ještě mi zbývá dost času, tak si beru další papír a kreslím další obrázek. Výsledkem mého snažení je černý ptáček s bílými skvrnami na křídlech - reprodrozd. Mám je moc ráda. Pokud člověk umí alespoň trochu zpívat, stačí jim předvést nějakou melodii, kterou oni následně opakují a je moc hezké jejich chorál poslouchat. Jejich schopnost opakovat přezpívanou melodii se dá také využít k posílání vzkazů formou signálů - jako je například můj čtyřtónový popěvek který znamená konec pracovního dne v sadech. Škoda že tady v Kapitolu jsem žádného neviděla...

Přichází pro mě Seeder, už je večeře. Thresh se dnes tváří ještě mrzutěji než kdy jindy. Novinkou však je, že i Stephanie už nevypadá tolik plná jejího obvyklého elánu do života. Nevím, co se stalo, ale odhaduji že lekce vystupování byla v podání Threshe asi tak katastrofická, jak jsem předvídala. Každopádně se snažím z jídelny dnes zmizet brzy, tu atmosféru bych dlouho nevydržela. Před usnutím se dívám na teď už tři obrázky na mém nočním stolku, které mne přenášejí v myšlenkách domů víc než cokoli jiného.


Vytvořte si webové stránky zdarma!