Je to jako prožít ozvěnu momentů doby před třemi lety, jen s několika rozdíly v detailech. Když jsem se tehdy probrala z bezvědomí, byla u mě nějaká neznámá žena. Ujistila se, že jsem se pádem nezranila, zeptala se kde bydlím a doprovodila mě až domů. Od té doba jsem ji už nikdy znovu neviděla. Teď je to Samantha, která se...

Stojím na náměstí Pátého kraje a sleduji obří obrazovku u soudní boudovy, stejně jako spousta dalších lidí. Rozdíl je ale v tom, že hodně z nich se na Hry dívá jen proto, že musí. Se stejným pocitem jsme se dívaly s Georginou minulý rok. Věděly jsme, že dvacet tři dětí umře, ale nepotřebovaly jsme to všechno vidět do detailů. Nechtěly...

Patricia navrhuje, že už půjdeme do našeho bytu. Nikdo neprotestuje. I já bych už chtěla být někde jinde. Ne tady, ne tady mezi všemi ostatními splátci. Mezi dětmi, které za několik dnů nespravedlivě zemřou pro pobavení Kapitolu. Mezi profíky, kteří jsou vlastně taky ještě dětmi, ale za pár dnů budou mít na rukou krev nevinných. Mezi těmi všemi, co...

Zanedlouho přivádí Cecilia moji vizážistku. Když se na ni dívám, připadá mi, že na Kapitol vypadá zvláštně..... Tmavě černé vlasy má sepnuté do culíku. Na sobě má dlouhé černé šaty a vysoké boty. Jejímu líčení dominuje pouze rudá rtěnka. Jako by do Kapitolu ani nepatřila......

Vcházím do další chodby. Tam na mě čeká nějaká dívka. "Já jsem Lilianne," představuje se, "Ty si Light, ano?" Přikývnu. Prohlížím si ji. Modré stíny zvýrazňují její velké zelené oči. V blonďatých vlasch, dlouhých po ramena, má několik pramínů obarvených červeně, oranžově, žlutě, zeleně, modře, a fialově. Stejné barvy má i na šatech, a dokonce i...

Začít třetí vzpouru... Mohla by tentokrát být úspěšná, nebo by to bylo zbytečné? Pomohlo by nám to? Dokázaly by kraje tentokrát Kapitol porazit?

Vidím, jak prochází davem a vystupuje na pódium. Chce se mi křičet na celý svět. To ne, jí to udělat nemůžou, ne... Nemůžou ji zabít...

Tak se to stalo, vybrali mě. Asi za týden a něco budu zřejmě mrtvá, jako ostatní... Nevadí mi to, stejně nemám pro co žít... Ani pro koho, nikdo mi nezbyl... Zemřeli a zemřu i já... Teď ale není čas o tom přemýšlet, měla bych jít... Asi... Sice by mně zajímalo, co by dělali kdyby se splátce neobjevil, ale lepší...

,,Neboj, nevyberou tě...'' šeptám jí, přestože vím, že i když je to nepravděpodobné, vybrat ji můžou... Vlastně se Sklizně bojím víc než ona...

S výkřikem se probouzím. Už zase ty hrozné sny... Nikdy neskončí, nikdy se jich nezbavím... Probudím se vždy do reality, která je jen pokračováním toho děsného snu, nedá se tomu uniknout... Všechny mé noční můry totiž jsou skutečností... Strašné vzpomínky, a několik věcí, které jsem neviděla, ale je mi jasné, že se staly přesně takhle, jak se mi o...