6) Přehlídka

21.04.2018

Asi po pěti minutách se dveře otevírají a přichází moje vizážistka. Vypadá podobně jako všichni ostatní Kapitolané, ten jejich zvláštní styl. Má zrzavé vlasy, na koncích přebarvené dofialova, dlouhé skoro po zem a spletené do copu. Do něj jsou po celé délce zapetené umělé květiny. Květinu má také vytetovanou na tváři i na ruce. V uších se jí houpají obrovské duhové kruhy. Je oblečená v šatech s pruhy zářivé růžové, fialové, zelené a oranžové barvy a má tak vysoké podpatky, že se divím že v tom může chodit.... Ale přes to všechno vypadá s jejím úsměvem docela mile.

"Ahoj, ty musíš být Rue. Já jsem tvoje vizážistka Melissa." Podáváme si ruce. Pak znovu vysvětluje že mi musí navrhnout šaty na přehlídku, a že by měly nějak symbolizovat náš kraj. Vlastně jsem i trochu zvědavá, co vymyslí....

Dřív nás ale čeká oběd. Melissa stiskne nějaké další tlačítko, a po chvíli se oběd sám objeví ze stolu. Máme plátky ryby s nějakým zvláštním kořením, chřestem, bazalkou a červeným zelím. Na talíři je na ozdobu položeno i několik koleček citronu. Potom se objeví i zákusek, malé čokoládové dortíky se šlehačkou a jahodami. Moc mi chutnají.... Škoda že jich nemůžu pár poslat domů....

Po obědě si Melissa vezme papír a tužku a kreslí, jak budou vypadat mé šaty. Zatím mi to neukazuje, a já to zatím ani nechci vědět, mám ráda překvapení.... Potom s papírem odchází někam pryč a říká, že mám chvíli počkat.

Jsem sama. Nevím, co mám dělat, tak si vezmu tu tužku a jiný papír a kreslím si. Snad to nikomu nebude vadit, tady mají papírů a tužek dost.... Ani nevím, co jsem chtěla kreslit původně, ale když končím, na papíře je nakreslená moje rodina na krásné louce. Já jsem tam taky, všichni se usmíváme, společně si povídáme a hrajeme a žádné Hry neexistují....

Melissa se vrací a nese něco zabaleného v igelitovém obalu. To musí být moje šaty. Když je rozbalí, nemůžu věřit svým očím. Ty šaty jsou tak krásné, a jsou pro mě..... Jsou to šaty z riflové látky s kšandami, a pod ně košile s krátkými nabíranými rukávy z lesklé modré látky. Moc se mi líbí.

Melissa si volá na pomoc můj přípravný tým. Oblékají mi šaty, taky dostávám boty - jednoduché černé balerínky. Dva prameny vlasů po stranách obličeje mi splétají do zvláštních copů, a nakonec mi na hlavu nasazují stříbrnou ozdobu, zřejmě symbolizující klasy obilí. Pak mě vedou k zrcadlu. Moc se mi líbí, jak vypadám. Jo, doma chodím oblečená úplně jinak, ale třeba se takhle někomu zalíbím, a třeba mi někdo pomůže..... Mít alespoň nějakou šanci.... Vím, jsem nejmladší, nejmenší, ale umím pár užitečných věcí, rozhodně se nenechám zabít jako první ze všech.....

Ještě než odejdeme, podávám Melisse to, co jsem nakreslila. "Prosím, dala byste mi to po přehlídce?" Souhlasí. Snad mi to opravdu pohlídá.... Chtěla bych si ho nechat, vlastně mi domov připomíná víc než dřevěná hvězda, kterou mi Melissa právě teď sundává. "Předpokládám že tohle je tvoje připomínka kraje, kterou si chceš vzít do arény?" Když přikyvuju, vysvětluje mi že všechny naše symboly musí nejdřív projít kontrolou, protože některé z věcí by se mohly použít jako zbraň a dávaly by nám výhodu před ostatními.... No, jako by někteří z nás už výhodu neměli, profíci kteří umějí perfektně používat zbraně, někteří splátci kteří mají velkou sílu, umí rychle utíkat - anebo lézt po stromech jako já.... I když, jak se to vezme, vlastně asi každý umíme něco co se nám v aréně bude hodit....

Jdeme dolů do stájí k vozům a ke koním. Ti dva naši jsou světle hnědí. Jdu k nim blíž a hladím je. Mám ráda koně, znám je i z domova, v Jedenáctém kraji někdy pomáhali na polích. Někdy jsem si je směla i pohladit. Mám ráda vlastně všechna hodná zvířata, ale doma jsem nikdy žádné mít nemohla, ani kočku nebo psa. V Jedenáctém kraji nemáme domácí mazlíčky, byl by problém se o ně starat, i tak je někdy těžké sehnat jídlo pro nás všechny. Něco jiného jsou zvířata, která jsou hodně užitečná, například dávají mléko nebo vlnu, ale ty si zase nemůžeme dovolit koupit... Škoda že po přehlídce už se na ty koně asi nebudu moct jít podívat.... Kdybych za nimi směla občas chodit, ten týden co tu budeme než půjdeme do arény, bylo by to jako bych konečně nějaké zvířátko měla....

U koní už čeká i Tresh, oblečený v podobném kostýmu jako já a jeho vizážista Eugene. Také postupně přicházejí i děti z ostatních krajů, zahlédnu Lisu, Ashley, Miu s Colinem a Sophii. Kousek dál od nás stojí Katniss a Peeta. Mají na sobě černé kostýmy s červeno-oranžovo-žlutou kápí. Je to zvláštní oblečení, ale pořád lepší než mívali splátci z 12. kraje v předešlých letech, tentokrát se dá říct že je to hezké, a rozhodně originální....

Něši vizážisté nám, stejně jako je to u jiných krajů, naposledy upravují šaty, protože přehlída začne už za chvilku....

Začíná hrát hudba. Otevírá se brána a ze dveří vyjíždí vůz Prvního kraje. Davy lidí na tribunách šílí. Kraje profíků mají lidi vždycky rádi, sázejí si na ně a hodně je sponzorují, protože profíci vyhrávají opravdu často....

Postupně vyjíždějí všechny vozy, jeden po druhém. Lidé všechny vítají, ale některé kraje se setkávají s větším potleskem a výkřiky než jiné. Všichni už začínali tvořit nějaký první dojem. Nikdo nemá šaty vyloženě hrozné, ale přece jen mám pocit, že já a Thresh jsme na tom ve srovnání s některými jinými hodně dobře....

Najednou jsme u brány my. Davy nás vítají stejně jako všechny předešlé, a myslím, že jsme udělali celkem dobrý dojem. Ale za chvíli se pozornost všech začíná obracet kamsi za nás, kde je už jen Dvanáctý kraj.... Naráz snad všichni začnou skandovat jména Katniss a Peety. Cítím zvědavost. Co udělali? Nedává mi smysl, že by všichni tak šíleli z toho, jak vypadali předtím. Všde jsou obrazovky, ale já to chci vidět naživo, tak se pevně chytám vozu, abych nespadla, a pootáčím se.

To, co vidím mi bere dech. Katniss a Peeta mají kápě zapálené, asi nějakým umělým ohněm protože jinak by skončili s pěknými popáleninami. Nedivím se, že se to všem kolem tak líbí, nikdo jiný nic takového nemá. Neubráním se, abych na ně chvíli nezírala, ale pak mě začínají dost bolet ruce, jak se křečovitě držím, tak se radši otočím zase zpátky.

Vozy dorazí k Městskému kruhu. Už nejsme v řadě, jsme rozestavení po obvodu kruhu. Všichni koně přesně ví,kde mají zastavit.... Z balkonu nás vítá prezident. Projev končí samozřejmě "Šťastné hladové hry a kéž vás vždy provází štěstěna...." No, myslím, že my štěstí moc nemáme, kdybychom měli, nebyli by jsme tady - s výjimkou profíků dobrovolníků, ale ti to za štěstí považují, že mají šanci se účastnit, šanci vyhrát, a jinou možnost si nepřipoušťějí....

Po projevu prezidenta ještě všichni objedeme Městský kruh a pak vjíždíme do Výcvikového centra. Hned k nám jdou naše přípravné týmy, vizážisté i Stephanie. Chválí nás, i když zas tak moc dobrý dojem jsme v porovnání s Dvanáctkou neudělali. Ale něco podobného se děje teď asi se všemi, všichni jsou obklopení svými týmy a mluví s nimi.... Moment, počkat, všímám si ještě něčeho. Katniss dává Peetovi pusu na tvář. Zajímalo by mně, jestli je to nějaká taktika, anebo je mezi nimi opravdu láska....

Vytvořte si webové stránky zdarma!