6) Lilianne

21.04.2018
Cecilia, Lilianne a Timius
Cecilia, Lilianne a Timius

Vcházím do další chodby. Tam na mě čeká nějaká dívka. "Já jsem Lilianne," představuje se, "Ty si Light, ano?" Přikývnu. Prohlížím si ji. Modré stíny zvýrazňují její velké zelené oči. V blonďatých vlasch, dlouhých po ramena, má několik pramínů obarvených červeně, oranžově, žlutě, zeleně, modře, a fialově. Stejné barvy má i na šatech, a dokonce i náhrdelník má z takových perel....Červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová....Duha.

Duha....Já a Georgina sedíme na kameni na kopci nad městem v Pátém kraji.... Díváme se na duhu na modrém nebi nad námi.... Jsme šťastné, že vidíme něco, co je tak obyčejné a přitom tak krásné..... Podíváme se na sebe.... Smějeme se....

Ne. je mrtvá. Je mrtvá, a já budu taky..... Nejsem v Pátém kraji, jsem v Kapitolu.....
Musím se vrátit do reality, i když některé vzpomínky jsou lepší než realita.......

"Chvilku si sedneme, řeknu ti, co bude dál" ukáže Lilianne na dvě židle v rohu. Všimla jsem si jich až teď. "Teď půjdeme tam," podívá se Lilianne na dveře před námi. "A s Cecilií a Timiem tě připravíme na přehlídku. Asi se ti to moc líbit nebude, ale když se budeš někomu líbit, budeš mít sponzory, kteří ti můžou poslat různé věci..." "Nebudu na přehlídce vypadat tak, jak někteří lidé z Kapitolu, že ne?" ptám se. "Ne, neboj, nikdo ti nebude barvit vlasy ani nic podobného..... Jen tě trochu upravíme a dostaneš nějaké krásné šaty...." Super, takže snad budu celkem normální.....

"Co to neseš?" ptá se Lilianne, a ukazuje na tašku s mými šaty a fotkou. Nechtěla jsem nikomu říkat, co to pro mě znamená, ale uvědomuji si, že teď mě budou připravovat na přehlídku a asi si to nemůžu nechat u sebe.... A navíc, Lilianne je sice z Kapitolu, ale mám pocit, že jí můžu věřit....
Nedokážu si představit, že by někdo kdo má rád duhu byl zlý.... Možná je to iracionální, ale prostě mám pocit že jí věřím....

"Prosím, schovala bys mi to někam a dala mi to po přehlídce? Jsou to moje šaty.... A fotka rodičů.... Nemohla jsem ji.....tam......nechat....." Naráz pláču. Už nedokážu unést všechny ty vzpomínky na domov..... "Já tě chápu...... Asi nevěříš, že se vrátíš..... Nebudu ti říkat, že všechno bude v pohodě, nejsi hloupá, víš že ve Hrách není nic jisté...." Rozhlédne se, jako by se chtěla ujistit že ji nikdo neuslyší. "Asi odsuzuješ Kapitol za tohle všechno. Za to, že jsi teď tady. Za to, že ti dávají na výběr zabt, nebo nechat se zabít. Za to všechno, co se dělo v minulých letech.... Chápu tě...... Jsou to nevinné děti, které nechávají zemřít.... Pracuju tady pět let. Šla jsem sem, protože jsem vám všem chtěla alespoň trochu pomoct.... Ale už vím, že toho moc udělat nemůžu.... Nemůžu pomoct, nemůžu slibovat.... Za těch pět let se z Pátého kraje nikdo nevrátil..... " vzdychne. "Ano, schovám ti ty věci....." "Děkuju...." vzlyknu. Pak si ještě na něco vzpomenu. Sundávám si přívěšek. "Prosím.... schovej mi..... i tohle...." "Jasně..... To je....polovina srdíčka?" zeptá se. "Ano." Ani nevm, proč dodávám: "Tu druhou měla moje jediná kamarádka.... Bylo jí dvanáct, když...." Dochází mi slova a zase se rozbrečím. Je toho na mně moc......

"Myslím že vím, o koho jde...... Byla tak....nevinná..... Tohle by se dít nemělo...." povzdechne si a v jejím hlase slyším smutek. "Nemělo..... Chtěla bych s tím něco udělat.... Kvůli ní.... mně nezáleží na tom, jestli se vrátím, tak je to už jedno..... Prosím, nikomu to neříkej....." "Neřeknu, slibuju.... Ale už radši pojď, ať se ostatní nediví co tu tak dlouho děláme....."

Lilianne otevře dveře a obě jdeme dovnitř. Jasné světlo mě zezačátku oslepuje, ale když si zvyknu, vidím spoustu kosmetiky, a mezi tím vším dva lidi. Lilianne je představuje. Timius má modrozelené vlasy, žluté rty a do tváře vytetovanou červenou růži. Cecilia má modrou kůži, řasy až moc dlouhé na to aby byly pravé, růžové vlasy, tmavě růžové nadýchané šaty a tetování motýla na krku. No, takže Lilianne z nich vypadá rozhodně nejnormálněji.....

Skončím ve vaně, kde mě umývají. Včera jsem se myla ve vlaku, ale Kapitol má na hygienu asi ještě vyšší nároky, než jejich luxusní sprchy. Cecilia mě drhne desítkami mýdel. To jsem vážně tak špinavá? Pak mě usuší nějakým podivným zařízením, které na mě nenechá ani kapičku vody s mýdly. No, techniku tu mají promyšlenou....

Timius mi lepí po celém těle pruhy vosku. Nejdřív nevím, na co, ale pak mi to pěkně rychle dojde, když jeden odtrhává i se všemi chloupky. Celkem hodně to bolí, ale když je s vytrháváním chloupků hotový, dá mě zpátky do vany, tentokrát naplněné nějakou tekutinou, která mi dává kůži zase do pořádku. Naštěstí....

Pak mi Lilianne umývá vlasy, a vtírá do nich nějakou vodičku, nevím k čemu má být. Potom mi vlasy rozčesává, a stahuje prozatím do culíku. Cecilia mi piluje nehty. No, to chápu, ty teda vypadaly..... Ne všechno z toho, co se mnou dělají se mi líbí, ale nestěžuju si. Stěžovat si budu jindy na jiné věci...... třeba na Hry....
Pak mě dají nějaké papírové šaty na oblečení. Timius rovná kosmetické potřeby, Cecilia jde pro moji vizážistku a Lilianne mě vede do vedlejší místnosti.

"Nechceš něco k jídlu?" ptá se. Sice jsem jedla, ale nenapadá mě důvod proč nejíst znovu, když můžu. Lilianne mi ukazuje panel s tlačítky, u kterých jsou napsány druhy jídla. Objednám si pizzu a borůvkovou šťávu. Asi za pět minut mi jídlo nějaký Kapitolan donese a já si s ním sedám do jednoho z několika křesel. Lilianne řekne, že se ještě uvidíme později, slíbí mi že na šaty, fotku a přívěšek dá pozor, a odchází. 

Vytvořte si webové stránky zdarma!