7) Sienna a přehlídka

Zanedlouho přivádí Cecilia moji vizážistku. Když se na ni dívám, připadá mi, že na Kapitol vypadá zvláštně..... Tmavě černé vlasy má sepnuté do culíku. Na sobě má dlouhé černé šaty a vysoké boty. Jejímu líčení dominuje pouze rudá rtěnka. Jako by do Kapitolu ani nepatřila......

Cecilia nás představuje. Moje vizážistka se jmenuje Sienna. Pak Cecilia odbíhá a já zůstávám se Siennou sama.

"Jsem tvoje vizážistka a mám tě připravit na přehlídku, ale to asi víš...." začíná Sienna. "Na přehlídce bude mít každý oblečení nějakým způsobem představující jeho kraj....."
Ano. Vzpomínám si, že Georgina měla na sobě stříbrné šaty s páskem ze svítících žárovek, a žárovky měla i ve vlasech, které vypadaly trochu jinak než obyčejně. Ty šaty vypadaly celkem hezky.... Některé kraje to mají horší.... Táta vyprávěl, že třeba ve Dvanáctém prý měli za celé ty roky jen jednoho vizážistu, co uměl udělat nádherné šaty.... Při Čtvrtohrách ho zabili. A z Dvanáctého kraje už stejně není nikdo, kdo by se Her účastnil, všichni jsou mrtví..... Ale stejně to některé kraje mají špatné, protože když si je nikdo nezapamatuje a neoblíbí, nemají sponzory..... Což mě přivádí na jednu myšlenku.

"Sienno? Já bych ti jen chtěla říct, že nepotřebuju žádné hezké šaty. Asi to nepochopíš, ale já nepotřebuju aby si mě zapamatovali, a nepotřebuju sponzory." Jak to myslíš? ptá se zmateně. "Já ani vyhrát nechci. Nemám nikoho a nic, kvůli čemu bych se chtěla vrátit domů. Měl by radši vyhrát někdo jiný, kdo má doma rodinu a přátele, za kterými by se chtěl vrátit..... A sponzory by měl mít taky někdo jiný, ne já. Pro mě by to bylo zbytečné.... Jestli máš nějaký dobrý nápad, nech si ho na další rok pro někoho jiného...." říkám. I když při troše štěstí příští rok Hry ani nebudou, pomyslím si....

"Nevím, proč uvažuješ takhle..... " zamyslí se Sienna. "Ale mám už něco připravené, něco co mě nikdy dřív nenapadlo.... A myslím, že by sis ty šaty zasloužila zrovna ty..... A jen tak mezi námi - nikdo neví, dokdy Hry potrvají.... zašeptá. Ví snad, na co myslím? "Třeba by ti ty šaty mohly být přece jen k něčemu dobré...."

Sienna je zvláštní, moc nechápu, jak uvažuje, ale dochází mi, že má vlastně pravdu, ani o tom neví..... Možná bude lepší, když si mně zapamatují. Pak na ně bude mít větší vliv to, co udělám....

"Tak dobře, dělej si co chceš, " říkám jí lhostejně. Nechci, aby si nějak domyslela moje plány.... Dřív jsem myslela, že Kapitolanům záleží pouze na vzhledu a zábavě u Her, ale Lilianne mi dokázala, že se mazi Kapitolany najdou i takoví, co mají city, a umí vcelku normálně myslet. A Sienna k nim podle všeho patří....

V místnosti je taky stojan s plátnem a barvami. Sienna si vezme papír a tužku, dívá se na mně a něco kreslí, asi návrh šatů. Pak ho překresluje na plátno a vybarvuje. Na papír píše nějaké poznámky, a nakonec někam odchází.

"Tak, tvé šaty už se vyrábějí, brzo budou hotové" říká, když se vrací. Teď si dáme oběd" oznamuje. "Co bys chtěla?" Jsem ráda, že se zeptala, a neobjednala něco rovnou, protože by to taky mohlo být nějaké maso. Dívám se na tlačítka. Co si vybrat? Hledám nějaké jídlo, které znám. Nakonec si vyberu jablečný koláč, jahodovou šťávu, a samozřejmě taky borůvkovou šťávu. Sienna si dává to samé, ale nevím, jestli proto, že na to má chuť, nebo proto, aby jsme jedly to samé. Jídlo nám přinese sluha asi za deset minut. Koláče mám hodně, super, můžu se najíst tak, abych přežila zbytek dne....

Po obědě chvilku neděláme nic. Podívám se z okna. Vidím Kapitolskou ulici s barevnými domy a spoustou lidí, oblečených v kapitolských šatech. Naštěstí si mně nevšimnou.

Po chvíli mě Sienna vede do další místnosti, kde už jsou nachystané moje šaty, a pomáhá mi je obléct.
Nejdřív si oblékám jednoduché hnědé šaty, a na ně šaty, které jsou asi vyrobené z měděného drátku, ale nejsou vůbec těžké, a můžu se v nich volně pohybovat. Taky mám několik měděných náramků. Obouvám si světle modré boty.

Nevím, co si mám o těch šatech myslet. Vypadají celkem normálně, tak snad se neztrapním.... Ztrapnění nemůžu potřebovat, to by pak jakákoli moje myšlenka nikoho nezajímala.....

Sienna volá přípravný tým a všichni mě ještě upravují. Cecilia mi lakuje nehty na světle modrou barvu. Timius mě líčí, dělá mi modré stíny a rty mi maluje růžovou rtěnkou. Lilianne mi rozčesává vlasy, a dává mi měděnou čelenku. Sienna mi dává náušnice s modrými blesky, a pak mě vede před zrcadlo.

Jo, vypadám celkem dobře, ale to ještě není všechno. Sienna mi ukazuje tlačítko na jednom náramku. Když ho stisknu, drátky, ze kterých jsou šaty procházejí modré zářivé blesky. Asi to má symbolizovat elektrickou síť. Také náramky a čelenka svítí modře..... Nechápu, jak to udělali, ani jak to Siennu vůbec napadlo. Doufám ale, že mi to pomůže získat pozornost Kapitolanů....

Radši to vypínám, ať tomu nedojde energie. Pak mě Sienna vede na chodbu, ale jinou než kudy jsme předtím přišli, a dolů po schodech do stájí. Při přehlídce pojedeme na voze, který potáhnou dva koně. Ti naši jsou zrzaví. Hladím jednoho po hřívě. Tihle koně se mají dobře..... Jsou na přehlídce každý rok, nepochybuju, že tihle viděli i Georginu.... Oni jsou pořád stejní, ale splátci každý rok přicházejí, odcházejí a umírají.... Ale to ti koně ani neví....

Po chvíli přijde Eric se svou vizážistkou, která se představuje jako Louisia. Eric má na sobě světle modré kalhoty, a košili z drátku jako moje šaty, nejspíš se stejným efektem. Vyzkoušíme si, jak se stojí na voze na kterém pojedeme, ale pak zase slézáme dolů, přehlídka ještě nezačíná....

Sienna se baví s Louisiou, a my se rozhlížíme po ostatních splátcích. Pohledem hledám Willow. Má na sobě šaty složené z koleček dřeva, jasně odkazující na 7. kraj. Ale jinak opravdu hodně připomíná Georginu.... Ne. Na tu teď nemůžu myslet, nemůžu teď brečet. Rozmazalo by se mi líčení a přípravný tým by mě asi zabil.... Při té myšlence se dávám do smíchu. Jak by mě asi zabili? Tipuju, že tak, že by mi nabarvili vlasy, možná i kůži, upravili obličej a postavili před zrcadlo....

Radši se dívám po dalších splátcích. Nevím, jestli jejich šaty mají nějaké speciální efekty jako ty naše, ale pokud ne, budeme jednoznačně nejlepší....

Už je začátek přehlídky, tak nastupujeme s Ericem do vozu. Sienna mi připomíná, ať nezapomenu stisknout tlačítlo, a pak už se naši koně automaticky řadí za Čtvrtý kraj. Spláci ze Čtverky mají šaty spletené ze sítí, moc se mi nelíbí....

Začíná hrát hymna Panemu, otevírají se dveře a vůz 1. kraje tažený dvěma bílými koni vyjíždí do města. Dívka má krásné bílé šaty protkávané stříbrnými nitěmi, chlapec stejný plášť. První kraj..... Tady jsou to dva mladí lidé v krásných kostýmech, milovaní davy. V aréně se budou možná taky usmívat, ale při tom ještě stihnou někoho zabíjet.... Profíci určitě někoho zabijí.... A pokud někdo z nich vyhraje, rodiny, přátelé a kraje mrtvých je budou nenávidět, ale Kapitol je bude milovat stále.... Bude milovat vítěze, nehledě na to, co v aréně udělají..... Vlastně to má logiku, protože nebýt Her, profíci by nikdy ani neexistovali.....

Z brány vyjíždí Čtvrtý kraj, a pak i my. V momentě kdy projíždíme bránou, stisknu tlačítko na náramku. Dráty na mých šatech i Ericově košili září modrým světlem. Všichni kapitolané na tribunách si nás ihned všímají. Hází po nás kytky, mávají, ukazují si na nás. Já ale zůstávám chladná, stojím nehybně jako socha, nemávám a nechytám vzdušné polibky. Eric se chová stejně. Buď nechce trhat dvojici, anebo má stejné myšlenky jako já..... Chcete nás zabít, myslíte si, že z toho budem nadšení? Tak to čekáte příliš.....

Všichni se dívají na nás. Jsme nepřehlédnutelní. I když se jim nesnažíme zalíbit, snad celým Kapitolem se nese skandování Li-ight, E-ric.... No, jen buďte nadšení, jen si nás pamatujte, a pak hlavně buďte u televize až se budou vysílat Hry.... To ještě uvidíte....

Objíždíme kolečko kolem Městského kruhu. Stále ještě hraje hymna.... Hymna dokazující, že Hry jsou snad jediný důvod, proč kraje ještě nezorganizovaly třetí povstání

Through dark may fall

Through darkness light will shine

As they belive

The darkness is the light

The Horn of Plenty owerflows....

Alespoň by nemuseli používat slovo co je stejné jako moje jméno.... To by fakt nemuseli......

Naši koně se zastavují, stejně jako všichni ostatní, na prostranství Městského kruhu. Hymna končí.
Na balkon přímo před námi, "ozdobený" znakem Kapitolu, vystupuje prezidentka Clarissa Snow.
Na sobě má tmavomodrý kostýmek, tmavé vlasy jí spadají v loknách na ramena. Vypadá vlastně trochu temně, a taky že je obklopená temným tajemstvím. Prezidentkou se stala před sedmnácti lety, když zemřel prezident Snow, ona je jeho vnučka. Táta mi vyprávěl, že kdysi měla sestru Caroline, ale od té doby, co se stala prezidentkou, Caroline už nikdo nikdy neviděl. Povídá se, že ji nechala zabít....

Clarissa Snow vítá splátce v Kapitolu, jako každý rok.... "Vzdáváme čest vaší odvaze a sebeobětování..." To určitě, žádná odvaha ani sebeobětování by nebylo potřeba, kdyby nás prostě nechali na pokoji..... "Šťastné hladové hry, a ať vás všechny vdy provází štěstěna...." Co pořád s tou větou mají? Je snad štěstí být mezi dvaceti čtyřmi lidmi, z kterých přežije jen jeden?

Proslov končí, ještě jednou objedeme Městský kruh a pak vjíždíme do Výcvikového centra. Tlačítkem vypínám efekty našeho oblečení. Ihned nás obklopují naše přípravné týmy, Sienna s Louisiou, Patricia, Dean a Samantha. Patricia chválí kostýmy. Ericův tým míní, že jsme mohli alespoň zamávat, ale do toho nečekaně vstupuje Dean. "Kapitol nemůže čekat, že mu ti, které chce zabít, ještě budou mávat...." Vlastně vyslovil nahlas moje myšlenky....

Patricia a Ericův tým se asi zhrozí, ale neříkají nic, a Deanovi za chvíli dojde, že zatím bude lepší mlčet.