Mezi vzpomínkami

21.04.2018

Ginny Weasleyová se přemístila do vesničky Prasinky. věděla, že ke Škole Čar a kouzel v Bradavicích musí dojít pěšky, nikdo se tam nemůže přemístit. Taky věděla, že ji někdo nesmí vidět. S Harryho neviditelným pláštěm by to bylo snazší, ale ona nechtěla, aby Harry věděl, kam jde. Do Bradavic už nepatřila, před čtyřmi měsíci vyšla školu a udělala zkoušky, ale měla tu ještě jednu nedořešenou záležitost.

Vzpomínala, proč tu teď je. Tajemná komnata ji děsila už od prvního ročníku. Záhadné místo ve škole, nikdo nevěděl, kde vlastně je. Až ona byla donucena ji otevřít. Kvůli ní zkamenělo několik studentů. Nikdy nevěděla, co dělá, když byla ovládána deníkem, který našla a který to všechno způsobil. Až pak najednou jí došlo, že to všechno co se děje, dělá ona. Jenže to bylo tak pozdě, že málem zemřela ona i Harry, který ji přišel zachránit. Od té doby, co se všechno dozvěděla, měla z Komnaty panickou hrůzu. Nedokázala jít ani po chodbě kolem umývárny, ve které se nacházel vchod do Komnaty. Vždycky, když někoho zaslechla o Tajemné komnatě mluvit, vyděsila se. Cítila se, jako by ji někdo polil něčím příliš horkým nebo příliš studeným. Rychle jí bilo srdce a třásla se. Cítila nepopsatelný strach, který si nikdy nedokázala vysvětlit. Pár přátel vědělo, že jí umývárna a řeči o Komnatě vadí, ale jak hluboko její strach sahá, to vděla jen ona sama Ani nechtěla, aby o tom kdokoli věděl. Chtěla se toho zbavit, ale nevěděla, jak. Kouzlo na vymazání některých vzpomínek jí nikdy nešlo.... Až teď se rozhodla pro jiný způsob, jak se strachu zbavit....

Mohla to udělat, když byla ve škole, ale tehdy k tomu nenašla odvahu. Teď už ji ale sesbírala. Chtěla se do umývárny znovu podívat. Třeba i zkusit otevřít Tajemnou Komnatu. Věděla, že dolů nemůže, nedostala by se zpátky, tak alespoň zkusí otevřít vchod. Nic jí už nehrozí, baziliščí monstrum, které žilo v Komnatě je mrtvé. "Všechno, čeho se bojím jsou vzpomínky", přesvědčovala sama sebe.

Procházela ulicemi Prasinek, když vtom se něco změnilo. Neviděla to, ani neslyšela, ale měla zvláštní pocit, že ji někdo pozoruje. Nenapadlo ji přemístit se zpátky domů a nechat všechno na jindy. Šla dál. Snažila se zjistit, co se kolem ní děje, ale věděla jen to, že ji někdo sleduje.

Napadlo ji podívat se nad sebe. Na nebi zářilo Znamení zla. Zelená lebka s hadem místo jazyka.
Znamení, které používali Smrtijedi, následovníci Voldemorta, když vraždili. Voldemort už byl dávno mrtvý, tak nechápala, jak je možné, že ještě nějací Smrtijedi jsou. Nad tím ale neměla čas uvažovat, musela zmizet. Zkusila se přemístit, ale nemohla. V tu chvíli ji obklopila hustá mlha....

Když se mlha rozptýlila, někdo ji držel tak, že se nemohla ani pohnout. Kolem stáli Smrtijedi. A přímo před sebou poznala Bellatrix Lestrangeovou. Ta by měla být taky mrtvá, Ginny viděla svou matku, jak ji zabila. Ale Bellatrix se zřejmě nějak vrátila, v černé magii je pohužel možné skoro všechno....

Bellatrix se smála a na něco ukazovala. Ginny se tam podívala. Uviděla Hermionu, kterou držel další ze Smrtijedů. "Ne, to nemůže být pravda, nemůžou jí nic udělat, to nedovolím...." pomyslela si.

"Překvapení, co?" zachechtala se Bellatrix. "Weasleyová, máš dvě možnosti. Buď nám řekneš, ke je tvůj miláček Potter, nebo zabijeme tvoji kamarádku." Ginny to šokovalo. Nevěděla, co má dělat Nemohla se hýbat, a utéct už vůbec ne. Musí zachránit Hermionu, ale neprozradit přitom Harryho...

"Neříkej jí nic!" ječela Hermiona. "Uteč a zachraň se!" "Uteču, ale jedině s ní," pomyslela si Ginny. Potřebovala něco vymyslet, a to rychle.

"Tak co, Weasleyová, pro co se rozhodneš?" zeptalůa se Bellatrix posměšně. "Pohni si, řekni, kde je." Ne. Nemůže jim to říct.... Ginny si dávala pozor, aby se na ni nedívala. Tak Bellatrix nemohla zjistit její myšlenky. Mohla plánovat, jak utéct i s Hermionou, ale žádný nápad, jak z celé situace ven, nepřicházel.

Pak se rozhodla udělat to jediné, na co přišla. Nebylo to nejlepší, ale třeba je na chvilku překvapí a bude moct utéct.... "Nic vám neřeknu!" zaječela. "A nechte nás na pokoji!"

S Bellatrix to ale vůbec nehnulo. Ginny už věděla, že to, co udělala, bylo hodně špatně. "Tak v tom případě sleduj, Weasleyová," řekla Bellatrix. "Sleduj, jak umírá!" Ginny se snažila se Smtijedovi vytrhnout, ale marně. Chtěla zachránit Hermionu. Nemohla.

Bellatrix namířila hůlkou na Hermionu. "Avada Kedavra!" zaječela. Ginny jako ve zpomaleném filmu viděla zelený paprsek smrtící kletby letící vzduchem a poté narážející do těla Hermiony. Takhle hrozně se Ginny ještě nikdy necítila, ani když se probudila v Tajemné komnatě a zjistila, za co všechno může jen a jen ona. Tohle bylo asi milionkrát horší. Každá část těla ji bolela, věděla, že je to bolest citů. Chtěla křičet, ale připadalo jí, že ztratila hlas. Viděla Hermionino tělo padající k zemi. Svět se jí začal rozmazávat před očima. Měla pocit, že se propadá měkam do temnoty....

Ječela. Už mohla ječet. Pak najednou přestala padat a otevřela oči. Nad ní se skláněli Harry, Hermiona a bratr Ron. "Ginny, byl to jen sen.... Všechno je v pořádku...."

Najednou věděla, že je to pravda. Věřila tomu. Je to v pořádku. Hermiona žije, Bellatrix je mrtvá. Tajemná komnata je prázdná. Zbyla v ní jen kostra baziliška a pár špatných vzpomínek. V umývárně zbylo jen umývadlo s hadem, vyrytým na kohoutku. A ona tam už nepotřebuje jít. Nemusí. Nepotřebuje to řešit. Jsou věci, které jsou v životě důležitější, než je strach, například přátelství a láska. A ona má Hermionu, Lenku a celou svou rodinu. A taky má Harryho. Ano, všechno je v pohodě.....


Nakonec jedna Ginny z mé tvorby... 

Vytvořte si webové stránky zdarma!