Myšlenky maturanta

Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje 
nad divnými svazky věd prastarých...
Matematika, biologie, literatura...
Asi horor trochu jiného druhu, co ty na to, Poe?

Jaká je pravděpodobnost vylosování téhle otázky?
Počet příznivých jevů vydělit celkovým počtem jevů...
To máme jedna lomeno dvacet osm nad jednou...

Byla to báječná léta, i když pod psa.
Následuje těžká hodina.
Tedy hodinou děleno čtyřmi, to be exact. Krát čtyři.
Zbývá jen doufat, že dobrý výsledek není číslo imaginární...

Jednoho dne se George Samsa probudil a zjistil, že je z něj brouk.
To nezní jako tak špatný život...
Nebo platýz, když už jsme u toho, ten jen leží...
Nebo bakterie, ta ve stadiu spory může vše přežít...

Funkce mé výkonnosti dosahuje svých limit... v záporných hodnotách.
Můj mozek, byť je to prý složitá změť neuronů, není e na xtou.
Takže jde zderivovat. Už se stalo.
Ale ze 100 stran, byť jde o konstantu, nulu neudělám.

Stres způsobuje vyplavování adrenalinu a noradrenalinu.
Těmi jsem předávkovaná. Taky kofolou.
Poslední fází stresu je smrt.
I do not like that. 

Prý se mám trochu odreagovat... co třeba integrály?
Exponent plus jedna, vydělit...
It's like a game... repetitive...
But there are worse games to play...
Ale ne, Hunger games není v seznamu četby...

Učit se, či neučit, toť otázka.
Don Quijote by zmoudřet neměl.
Tak ještě chvilku...
Then, nevermore.
Don Quijote přežije, protože to je stále iluze.

Kde je cesta do země sedmihradské?
Ale ne, nejsem buňka, apoptóza není v plánu.
Sophiinu volbu už jsem udělala.
Jsem zodpovědná za svou růži.