Kočičíma očima

27.08.2019

Rozvalil se do svého pelíšku na vrchní část jedné z klecí, plné těch nesnesitelných ptáků, kteří jako by nebyli schopní zavřít zobák byť jen na chvíli. Lepší místo bohužel v těsné místnosti, plné klecí, nebylo. Nikdy to tam neměl moc rád. Klidu se nikdy mezi tolika zvířaty nedočkal. Moc zábavy tu taky nebylo, kromě občasných hrátek s ostatními kočkami a maguáry. Nemohl se pořádně proběhnout, nebylo kde. Rád by si ulovil některou z krys nebo ptáků, ti byli ale chráněni pevnými mřížemi klecí. Věděl, že Šedivé, ženě, která se o ně starala, na něm záleží, ale o její čas náklonnost se musel dělit s desítkami dalších tvorů. Do místnosti každý den přicházeli lidé a odcházeli s různými zvířaty. Přál si, aby si jednou i jej takhle někdo odnesl, a nabídl mu lepší domov, ale splnění jeho snu nepřicházelo. Už dvanáct let čekání, doufání a vzpomínek na dobu, kdy byl život pohodovější... 

 ... Jeho lidé jej milovali, tím si byl jistý. Vždycky měl plnou misku, a vždy byl vítanou společností těch dvounožců. Dokonce i ten malý vypadal, že si užívá jeho společnost. On jej měl také vcelku rád, i když tu a tam už měl jeho her dost - na to, jak se ten kluk snažil naučit létat na koštěti a málem jej přizabil, se zapomenout jen tak nedá. Od té doby se od koštěte radši držel dál. Bez něj byl ten kluk neškodný, tedy až na pár vytrhaných chlupů... Na ty ale brzy zapomněl. Věřil, že časem, až to lidské kotě povyroste, naučí se hladit lépe. K tomu ale nestihlo dojít. Ze dne na den se změnilo úplně všechno. 

Ten den se zrovna pocházel po zahradě, doufajíce že se mu podaří ulovit nějakou pěknou myš jako zpestření jídelníčku nebo pozornost pro dvounožce. Za plot nesměl, a kdykoli se pokusil proklouznout, narazil na nějakou neviditelnou překážku, která ho držela zpět, proto to už ani nezkoušel. Zrovna číhal u jedné myší díry, když ucítil jiný pach, než myši, po kterém se mu zježila srst. Byl to pach něčeho, co sem nepatřilo. Něčeho, co rozhodně nebylo dobré. 

Nechal myš myší, a skryt ve stínu zdi domu se plížil ke kočičím dvířkům v zadních dveřích, kudy se protáhl dovnitř domu. Rychle zvažoval, co dál. Schovat se? Varovat své lid? Když slyšel rychle se přibližující kroky od hlavních dveří domu, rychle se vmáčkl pod skříň, odkud jsem sledoval další dění. 

Dveře se rozlétly a v nich stál podivný dvounožec. Netušil, jakého druhu - nepodobal se nikomu z lidí, které on znal. To jeho pach předtím cítil venku. 

Uslyšel rychlé kroky a do chodby vběhl Rozcuchaný, jeden z jeho lidí. Slyšel, že něco křičel. Vzápětí se ozval Divný a všechno bylo zalito zeleným světlem a jeho člověk spadl na zem, jen kousek od jeho úkrytu. Věděl, že je mrtvý, cítil to z něj. A bylo mu jasné, že za to může Divný, který teď pokračoval po schodech nahoru. Nevěděl sice, proč Divný zabil jeho člověka, ale tušil že totéž chce udělat i s těmi zbývajícími. Chtěl by je ochránit, byli na něj koneckonců vždy hodní. Představil si, jaké by bylo zatnout drápky pod kůži Divného, a v nejlepším případě ho pak zakousnout. Pomsta za narušení jeho klidu, teritoria, a zabití jeho člověka by to byla pěkná. Rozhodl se ji provést. Plížil se po schodech nahoru, tak aby si jej Divný nemohl všimnout. Měl to naplánované - připlížit se až k Divnému, skočit po ruce s proutkem, z kterého se předtím objevilo to zelené světlo, a donutit jej proutek upustit. Pak už jej nebude moc zabít a bude vydán na milost a nemilost jeho zubů a drápů. 

Zatímco se plížil, slyšel shora hlas Zrzky, další z jeho lidí, i Divného. Něčí pád na zem. Pláč lidského kotěte. Řev Divného. Následně se část druhého patra sesypala. Přikrčil se v rohu a jen tak tak jej minula letící cihla. 

Když už nic nepadalo, vyběhl nahoru. Divný a Zrzka leželi na zemi, oba mrtví. Neodolal pokušení alespoň teď zarýt drápy do kůže Divného. Jemně se otřel o tvář Zrzky v tichém rozloučení. 

Ten chlapec, lidské kotě, byl stále naživu a plakal. Bylo mu jasné, že poslední, kdo mu zbyl je smutný. Aby jej utěšil, vyskočil do jeho postýlky a přitulil se k němu. Ten kluk jej objal a zase mu vytrhal pár chomáčů chlupů, ale to bylo momentálně naprosto vedlejší. 

Byli tak spolu chvíli, když uslyšel kroky. Netušil, kdo se blíží, ani jeho úmysly, proto se běžel schovat za to, co zbylo z dveří. Pokud by se nově příchozí pokusil tomu klukovi ublížit, bude na něj moci zaútočit ze zálohy a zakousnout jeho, když se mu to nepodařilo s Divným. 

Do polorozpadlé místnosti vkročil člověk, kterého ještě předtím neviděl, ale vzápětí se skácel k zemi a nehýbal se. Vylezl ze svého úkrytu a opatrně se přiblížil. Zjistil, že ten člověk není mrtvý, proto se opět schoval, než vyjdou na povrch jeho úmysly. 

Za nějakou dobu ten člověk přišel k sobě a zvedl se. Zdálo se však, že toho kluka nezaregistroval, zajímal se jen o Zrzku. Držel její tělo v tlapkách a plakal. Po chvíli si lidského kotěte všiml. Řekl pár slov a zmizel. 

Běžel znovu k chlapci. Cítil se po všech událostech tak unaveně, že usnul v jeho tlapkách. 

Když se probudil, v místnosti byl obrovský dvounožec a koukal na ně. Obličej měl od slz. Se slovy "Tak pocem, Harry" zvedl toho kluka v tlapkách. a přitiskl ho k sobě. Po rozhořčeném mňouknutí si všiml i jej a pohladil jej opatrně po hlavě. To mu stačilo aby věřil, že tento dvounožec tomu chlapci neublíží. Skočil k němu do tlapek Obrovského. Chtěl jít s ním. 

"Zůstaň tady a počkej, kočičko," řekl Obrovský. "Musím tady Harryho vodnýst k jeho příbuznejm, pak se pro tebe vrátím. Čekej.". Slovu "Čekej" porozuměl, i když čekat v sutinách domu se mu moc nechtělo. Následoval Obrovského alespoň ven. Třeba konečně chytí tu myš... 

Na zahradě se zničehonic objevil další člověk s nějakou velkou modrou věcí. Podle slabého psího pachu v něm rozpoznal Hafana, jednoho z přátel jeho lidí, který někdy chodil na návštěvu. Přicházel vždy proměněn ve velkého, černého psa. Zpočátku se Hafana bál, ale pak zjistil že je neškodný a vlastně si jej nevšímá. Teď se chvíli dohadoval s Obrovským. Nakonec oba zmizeli, Obrovský na Hafanově modré věci. 

Kolem se začali sbíhat různí lidé. Bylo mu jasné že klidu na odlov myši se nedočká, proto se vrátil dovnitř. Usadil se vedle těla Rozcuchaného, odkud  mohl zapadnout rychle zpět pod skříň, kdyby se potřeboval schovat, a sledoval dění. Počká tady na Obrovského. Třeba jej odnese za tím lidským kotětem. A kdyby ne, mohl by se stát jeho novým člověkem.... 

Dřív než Obrovský se však objevila velká krysa. Když ji uviděl zdálky, zvažoval že ji uloví a opatří si tak snídani, pak v ní ale poznal Krysáka, dalšího z přátel jeho lid, kterého nikdy neměl rád a cítil z něj něco podezřelého. Teď to konečně identifikoval - byl to pach Divného.  Krysák nevěnoval žádnou pozornost tělu Rozcuchaného, ačkoli byli přátelé, ale zamířil rovnou nahoru. Rozhodl se jej tiše a nenápadně následovat. Krysák  zamířil k tělům na zemi. Zrzku kompletně ignoroval, zato však zvedl proutek, patřící Divnému, a zmizel. V tu chvíli mu došlo, co znamená ten pach i ignorance starých přátel - Krysák musel být spolčený s Divným, který jeho lidi zabil. Dost pravděpodobně to byl on, kdo jej zradil. Litoval, že ho neulovil, dokud měl příležitost. 

Protože teď už Krysák dávno zmizel, nemohl si jej už dát k snídani. Ven se mu nechtělo, pořád tam všude bylo přespříliš mnoho lidí, a on si nebyl jistý, jestli by některého z nich chtěl. Preferoval by radši nějakou šanci vrátit se ke svému chlapci. Proto se jen stulil k Zrzce a čekal na Obrovského. 

Konečně dorazil a vzal ho do tlapek. Opět se mu objevily v očích slzy. Zrudnul mu obličej a začal kýchat. "Tak pocem, pudeme odsaď, kočičko," zašeptal, a vzal si jej pod kabát. To se mu zamlouvalo, bylo tam teplo. Vlastně si doteď neuvědomil, jaká zima byla venku.

Venku slyšel, že Obrovský s někým mluví, ale už tomu nevěnoval pozornost. Cítil se tak pohodlně, že usnul. 

Když se probudil, byl v té místnosti plné klecí, a obrovský ho předával Šedivé. "Našel jsem ho... to je jedno kde, ale majitele už nemá. Já bysem si ho nechal, ale sem alergickej na kočky, a von je navíc tolik chlupatej, to bych nezvlád'," vysvětloval. "Prosím, najděte mu někoho, kdo na něj bude hodnej..." řekl, pohladil ho, opět kýchl a odešel.


Pokračování - část II. 

 



Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky